Černý pes - KAPITOLA ČTVRTÁ - Smutek a pláč

2. července 2014 v 17:15 | Crazy Girl |  Černý pes
Další kapitolka je tady! Prejem pekné čítanie ;-)

KAPITOLA ČTVRTÁ
Smutek a pláč
Pohled Elena:
Po té katastrofě s Rosemariinou smrtí se mi zhroutil celý svět. Já se tolik těšila, že si užijeme, a hned po přivítáni jsem ji ztratila... moje nejlepší kamarádka je mrtvá... její matka se málem zhroutila... a já společně s její otcem propadám dlouhotrvajícím depresím. Rose... Rose byla hodná holka, nezasloužila si smrt!
Doufám, že toho prachanta chytěj, prolétlo mi hlavou a zadívala jsem se z okna na oblohu. Z hrdla se mi vydral vzlyk.
"Doufám, že jsi teď šťastná," zašeptala jsem, pak jsem zabořila svůj obličej do dlaní a rozbrečela se. Dveře Rosemariinina pokoje se otvřeli (její rodiče mi slíbili, že tu můžu na ten týden zůstat) a v nich její matka. Oči měla uslzené.
"Večeře je na stole," řekla a v jejím hlase byly pořád slyšet vzlyky. Bylo mi jí líto.
"Jasně..." přikývla jsem a utřela si slzy.

13:00 hodin - Rosemariin pohřeb
Je to už pět dní, co Rose zemřela. Dneska se koná její pohřeb.
Já, její přátelé a rodina jsem stáli kolem její rakve se skloněnými hlavami a v rukou drželi kytice. Kněz držel v rukou bibli a nahlas z ní četl. Neposlouchala jsem. Byla jsem příliš zabraná do svých vzpomínek na Rose, než abych dávala pozor.
Nevím, jak dlouho to trvalo, než kněz dočetl a my mohli dát Rose poseldní sbohem.

13:45 minut - Po Rosemariinim pohřbu
Zarmouceně jsem se procházela lesem. Pořád jsem musela myslet na Rosemarii... na její smysl pro humor... na to, jak snadno díky své bujné fantazii dokázala vymyslet spoustu úžasných věcí...
Nech toho už! Pravda, byla to hodná holka a tobě se po ní stýská, ale nemůžeš pořád bulet! Rose by si nepřála, abys pořád plakala, promluvil na mě můj vnitřní hlas a já si uvědomila pravdivost těch slov. Možná, že se s ní nikdy nezasměju, ale na ni s láskou vzpomínat. To je ta věc, kterou by si Rose přála: abych nepodléhala svému smutku a byla šťastná.
Najednou mi přes cestu přeběhla tmavě hnědá mourovatá kočka a mě vhrkly do očí slzy. Kdyby tu Rose teď byla, okamžitě by si dřepla, začala na ni volat "či či čí" a začala by jí drbat za ušima a pod bradou. Ona kočky milovala!
"Rose... tolik mi chybíš..." zavzlykala jsem a utřela si slzy. Tenhle týden bude pěkně těžký...

PS: Takhle měla vypadat ta míca:
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 2. července 2014 v 17:43 | Reagovat

Pěkná kapitolka... :) :) Sice nechápu proč bude bydlet u jejích rodičů, ale tak neva, to já bych tam teda nemohla zůstat ani chvilku, kvůli vzpomínkám :)

Jo a prosímtě nespamuj mi blog, že už tady máš kapitolu, já každý den obíhám takže si toho všimnu... Nesnáším spamy.! :)

2 Crazy Girl Crazy Girl | E-mail | Web | 2. července 2014 v 19:16 | Reagovat

[1]: Díky a sorry za ty spamy :-)

3 Kikča Kikča | E-mail | Web | 5. července 2014 v 0:34 | Reagovat

Pěkná kapitola, moc se ti povedla :-)

4 Crazy Girl Crazy Girl | E-mail | Web | 7. července 2014 v 12:37 | Reagovat

[3]: Mooooc děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama