Vrahova oběť - KAPITOLA JEDENÁCTÁ - Já si tě najdu!

21. května 2014 v 16:31 | Crazy Girl |  Vrahova oběť
Další kapitolka je tady!

KAPITOLA JEDENÁCTÁ
Chata

Když jsem už konečně mohla dýchat normálně, otevřela jsem oči a rozhléhdla se kolem. No, musím říct, že to tu moc hezké nebylo.
Užuž jsem chtěla vyjít hlouběji do města a požádat někoho o pomoc, když v tom jsem něco zpozorovala na protější zdi. Byl tam nalepený nějaký starý, otrhaný papír, na kterém bylo napsáno "POHŘEŠOVANÁ OSOBA" a... a pod ním moje fotka se jménem a popisem.
Okamžitě jsem si vzpomněla na rodinu... na všechno, co jsme spolu zažili. Z očí mi začaly téct slzy, podlomila se mi kolena a když jsem se ocitla na zemi, zabořila jsem svůj uplakaný obličej do klína. Zavřela jsem oči a okamžitě mi v hlavě vyskákali vzpomínky. Bylo to, jako kdybych v hlavě měla zrychlený film.
"Proč jsem mu naletěla... proč jsem mu důvěřovala... proč jsm šla na jeho rozkaz na hřbitov?" vzlykala jsem. Po nějaké chvíli jsem se konečně odvážila zvednout hlavu, i když na obraz na stěně jsem se nepodívala. Lehce jsem sklonila hlavu... a to byla chyba. Koutkem oka jsem spatřila něco bílého (nevím, jestli se to dalo považovat za bílé, protože to bylo děsně špinavé), co leželo vedle mě. Byly to staré noviny. Stálo... stálo na nich, že... že se považuji za mrtvou.
Opětně jsem se rozplakala. Prudce jsem se zvedla a rozběhla se z té slepé uličky někam pryč. Nevěděla jsem kam běžím. Byla jsem zaslepená žalem a svými vzpomínkami. Ponějaké chvilce se mi začaly podlamovat nohy. Zastavila jsem se a opřela. Nevěděla jsem o co, nic jsem nevnímala. Shluboka jsem dýchala. Vůbec jsem nevěděla, kde jsem, ale krásně to tady vonělo. Pach mi byl povědomí... a znala jsem ho opravdu moc dobře.
A v příští chvíli jsem si uvědomila, kde jsem: jsem v lese! Proboha. Byla jsem ta zaslepená svými vzpomínkami a žalem, že jsem si neuvědomila, že se vracím zpět k Jeffovu domu a od něj do lesa, který měl Jeff hned (doslova) za zády.
Otevřela jsem oči a rozhlédl se kolem sebe. Jakmile jsem ale pohlédla dopředu, spatřila jsem něco, co mi vyrazilo dech. Na stromě, který byl přímo přede mnou, byl připíchnutý obraz Jeffa The Killera. Jeho zlověstně, zvířecí oči bez víček (v den, kdy zešílel, si spálil oční víčka) se na mě dívaly a jeho ústa vyříznutá do úsměvu se na mě šíleně a zlomylsně usmívala. Ten obrázek jsem znala z googlu. Ta tvář mě nijak nevyděsila. Vyděsil mě nápis, který byl pod tváří. Stálo tam "JÁ SI TĚ NAJDU!". Ve mě se probudil adrenalin a já se dala poněkolikáté do běhu.
Běžela jsem docela dlouho, když v tom jsem zakopla. Asi tak půlminuty jsem ležela na zemi a vzlykala, než jsem se odvážila zvednout hlavu. Opodál stála stará a opuštěná chata. Zvedla jsem se a vyčerpaným krokem jsem se k ní dobelhala.

PS: Takhle nějak měl vydapat ten obrázek:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bara bara | 21. května 2014 v 17:31 | Reagovat

super tesim se na dalsi

2 Crazy Girl Crazy Girl | 21. května 2014 v 22:07 | Reagovat

[1]:To mě opravdu těší a jsem ráda, že se ti to líbí:-)

3 Kikča Kikča | E-mail | Web | 22. května 2014 v 18:07 | Reagovat

Jej... Suprová kapitola.. Povedla se ti!!! :-D

4 Crazy Girl Crazy Girl | E-mail | Web | 22. května 2014 v 18:28 | Reagovat

[3]: Ach, děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama