Vrahova oběť - EPILOG

23. května 2014 v 16:40 | Crazy Girl |  Vrahova oběť
Tak. Teď je to opravdu konec této povídky. Ale nezoufejte, připravuji na to pokrčování, i když nevím, kdy to sem dám, protože mám naplánovaný další příběh (tentokrát s nadpřirozenem). No, doufám, že se vám ude epilog líbit. Přeji pěkné čtení :-)

EPILOG

Byla půlnoc. Pod noční oblohou na balkóně jednoho domu nedaleko lesa seděl na židli chlapec. Byl mladý, nemohlo mu být víc, než osmnáct.
Seděl mlčky a pozoroval hvězdnou oblohu. Před očima se mu míhal celý jeho život. Viděl, jak poprvé nastoupil do školy, viděl, jak dostal svou první poznámku za to, že zbil svého spolužáka, viděl, jak poprvé někoho zavraždil, viděl, jak poprvé unesl dívku, viděl, jak jeho vlastní otec zabil jeho matku... matka. Co by si o něm pomyslela, kdyby tu teď byla a zjistila, že unesl šestnáctiletou dívku, která mu právě před chvilkou utekla? Zlobila by se? Sám nevěděl. Co ale s jistotou věděl, bylo, že by byla zklamaná.
V tom cosi pocítil. Lítost. Z oka se mu vyřinula slza. Nemohl tomu uvěřit. Poprvé po devíti letech pocítil bolest v srdci.
"Do not cry (Nebreč)," ozvalo se za ním. "Psychopaths do not feel pain (Psychopati necítí bolest)."
"Zmlkni," odpověděl mu. Prudce vstal, prošel kolem muže, který byl za ním a zastavil se až u dvěří vedoucích z balkónu do bytu. Opřel se o něm a nahlas si povzdechl.
"I told you to let you kill that girl. But no. You did not listen. And now he's gone and you feel for her pain (Říkal jsem ti, ať tu holku zabiješ. Ale ty ne. Ty jsi mě neposlechl. A teď je pryč a ty kvůli ní cítíš bolest)," řekl mu muž. V chlapci se objevil vztek, který se mísil s bolestí.
"ZMLKNI!" vy křikl, vytáhl z pochvy nůž a hodil ho po muži. Muž před letícím nožem uhnul a ten se svým hrotem zabodl do židle, na níž chlapec před chvílí seděl.
Chlapec se otočil zpátky ke dveřím, opět se o ně opřel a z očí se mu vyřinuly potoky slz.
"How interesting. You always listened to me, but I refuse to believe that I have the truth now (Jak zajímavé. Vždycky jsi mě poslouchal, ale teď odmítáš uvěřit tomu, že mám i teď pravdu)."
V tom si chlapec něco uvědomil. On není skutečný psychopat. Muž mu skutečně říkal, ať tu dívku zabije, ale on to neudělal. Unesl ji a ona mu po několika týdnech utekla. A on ji chce zpátky. I když se mu líbilo, jak v bolestech v srdci touží po domově, záleželo mu na ní. On není úplně bez citu.
Zamračil se a otočil se k muži.
"Je zajímavé, že jsem si vždycky o nás dvou myslel, že jsme ze stejného těsta. Ale když se na nás dva podívám teď, tak v nás vidím miliony rozdílů. Já narozdíl od tebe umím cítit. Je velká škoda, žes nikdy nenašel někoho, koho by jsi nedokázal zabít." S těmito slovy se chlapec otočil, otevřel dveře balkónu a vešel do svého bytu.
Když v předsíni procházel kolem zrcadla a zadíval se do něj, viděl v něm odraz muže, s nímž na balkóně mluvil.
"Možná, že jsem vrah," promluvil k té vidině, "ale úplně bez citu nejsem."

KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 30. května 2014 v 16:16 | Reagovat

Fíhá...... tak to ten druhý díl rozhodně napiš... :D :D :D Tahle povídka byla opravdu úžasná, patří k mým oblíbeným :D :D

2 Crazy Girl Crazy Girl | E-mail | Web | 30. května 2014 v 19:09 | Reagovat

[1]: Neboj, neboj, napíšu, napíšu XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama