Vrahova oběť - KAPITOLA ŠESTÁ - Unesená

26. dubna 2014 v 15:12 | Crazy Girl |  Vrahova oběť
Tak tu máte další kapitolu, když to máte tolik rádi XD. Přeji pěkné čtení ;-)

KAPITOLA ŠESTÁ
Unesená

Někde jsem ležela, ale nebyla jsem schopná odhadnout, kde. Hrozně mě bolelo čelo. Chtěla jsem si tam sáhnout, ale nemohla jsem. Ruce jsem měla k něčemu připoutané. Tak jsem slyšela lidské hlasy a každou chvíli byly jiné, což naznačovalo, že ti lidé nebyli se mnou na tom místě. Ale jak bych je tedy mohla slyšet?
Začal jsem otevírat oči. Zezačátku jsem viděla dost rozmazaně, takže jsem tady musela ležet hodně dlouho. Postupně se moje vidění zlepšovalo, stejně jako sluch. Začínala jsem i rozeznávat, co ty hlasy říkají.
Když jsem se konečně rozmrkala a viděla zase normálně, zjistila jsem, že zápěstí i kotníky mám svázané a svoje tričko sundané, takže byla vidět moje černá krajková podprsenka. Byla jsem přivázaná k posteli, ale moje postel to nebyla. Přede mnou byla televize a v ní hrály zprávy televize Nova. Nějaký reportér tam právě dokončoval svůj proslov. To, co tam naskočilo pak, mě úplně šokovalo. Objevili se tam dva reportéři - muž a žena - a za nimi moje fotka z oslavy mých šestnáctin.
"Šestnáctiletá Daniela Nováková se již dvacet čtyři hodin pohřešuje. Kam se poděla zatím není jasné," řekl muž a ve tváři měl vážný výraz.
"Jestli se jedná o únos nebo útěk, to vyšetřuje policie," řekla žena se stejným vážným výrazem. Cože?! Útěk?! Zbláznili se?! Tohle bych nikdy neudělala! Ani ve snu!
Dále se tam mluvilo jen a jen o mně. Dělaly se různé rozhovory a ukazovaly i moje fotky. Padl i tam popis. Nejhorší tam ale byl proslov mojí mámy. Plakala a říkala, že bych neublížila ani mouše, a že doufá, že až toho, kdo za moje zmizení může, bude hodně pykat.
Odvrátila jsem oči od televize, abych její uplakanou tvář nemusela vidět, a z očí se mi vyhrnuly slzy.
Když její prslov skončil, hodila jsem pohled zpátky k televizi. Zprávy o mně a mém zmizení skončily a místo mě tam přišly zprávy o nějakém vězni.
"Velice nebezpečný vrah, Tomáš Krejčí, je od chvíle, kdy se dozvěděl, že jeho syn Erik je..." V tom celá obrazovka zčernala a vše utichlo. Podívala jsem se nalevo od sebe a spatřila Jeffa, jak tam stojí a svýma modrýma očima se dívá na zčernalou obrazovku.
"Nesnáším, když mi takhle říkají," položil ovladač na malý noční stoleček vedle postele, "Je to jméno pro slabochy." Se zlomyslným úsměvem se mi podíval (jako obvykle) do mých hnědých očí a já pocítila zachvěv strachu.
"Kde to jsem?" zeptala jsem se ho rozechvělým hlasem. Sice jsem na jazyku měla mnohem více otázek, ale nebudu je na něj sypat naráz. Všechno má svůj čas. Dokonce, i když ho máte málo.
"Obávám se, že ti ta informace bude k ničemu. Můžu ti ale říct, že jsi až moc daleko od domova," zlomylsně se ušklíbl. Ach jo. Proč jsem mu, proboha, naletěla?
"Prosím. Pusť mě," vydechla jsem ještě slbším a rozechvělejším hláskem, než před tím. To není můj styl mluvy. Vždycky mluvím hrozně nahlas, má hrozně silný hlasivky.
Jeff se ke mně nakonil a něžně (a zároveň taky drze) mě pohladil po tváři.
"Ale no tak, princezno," naklonil se ke mně ještě blíž, aby mi mohl něco pošeptat, "přece by jsi mi nechtěla utéct." Začal mě líbat na krku. Postupoval stále níž a níž, až se dostal k mému břichu. Proboha, snad se tu se mnou nehodlá pomilovat!
Chtěla jsem ho poprosit o to, aby toho nechal, ale byla jsem tak vyšokovaná, že jsem nedokázala vydechnout ani slovo. Zjevně si mého nesouhlasného záchvěvu všiml, nýbrž toho nechal a opětně se mi zadíval do očí.
"Asi bych ti měl nechat víc času, co?" usmál se. Chtěla jsem mu odpovědět, ale pořád jsem nědokázala ani pípnout.
Jeff se vydal k mým nohám a rozvázal mi kotníky. Upřímně řečeno, teď bych ho nejraději za to všechno pořádně nakopla, ale neměla jsem k tomu odvahu. Jak říkala moje mamka v televizi: "Je to moc hodná holka, neublížila by ani mouše." A to je pravda. Kolikrát jsem měla chuť dát někomu přes tlamu, ale neudělala jsem to, protože jsem k tomu neměla odvahu. Jediná výjimka je u mého bratra, ale toho teď řešit nebudu.
Po pár vteřinách jsem měla rozvázaná zápěstí. Chtěla jsem ho požádat o tričko, ale on byl rychlejší. Sklonil se, vzal ze země moje tričko a podal mi ho.
"Díky," vydechla jsem, když jsem si ho konečně oblíkla. On se jako obvykle jenom usmál.
"Přijď za mnou do kuchyně. Večeře je už na stole. Jistě máš hlad." Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem hladová jak vlčice. Vstala jsem a vydala se za ním.
Prosím, ať mi do ničeho nepřimíchá nějaký jed," pomodlila jsem se a všela s ním do kuchyně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kikča Kikča | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 18:26 | Reagovat

tak to je zvláštní... O.o.. o co tomu Jeffovi alias Tomášovi jde?! Sakra ty mě chceš zabít?:OO Hod' sem další kapitolu at' se to všechno vyjasní D:

2 Crazy Girl Crazy Girl | E-mail | Web | 26. dubna 2014 v 18:32 | Reagovat

[1]: Ehm, Jeff se ve skutečnosti jmenuje Erik, Tomáš je jeho otec :-). A o co mu jde? Uvidíš ;-)

3 Kačíí Kačíí | Web | 9. května 2014 v 15:54 | Reagovat

To je zmetek, ale přitom jí nechá aby se najedla :D :D :D absolutně netuším co si o něm mám myslet :D :D Nádherná kapitola :) :)

4 Crazy Girl Crazy Girl | 9. května 2014 v 16:30 | Reagovat

[3]: Kdyby ji nechal o hladu, byl by to až moc zlej sexy klouček XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama