Vrahova oběť - KAPITOLA ČTVRTÁ - Děsivá noc (1/2)

22. dubna 2014 v 18:03 | Crazy Girl |  Vrahova oběť
Tááák, konečně se dostáváme k mojí oblíbené části příběhu, a tou jeeee...ZÁPLETKA! Tak pojď Jeffíku, ukaž svojí princezničce, kdo doopravdy jsi XP

KAPITOLA ČTVRTÁ
Děsivá noc

Bylo půl desáté večer a já poklidně ležela ve své posteli. To rande mě natolik dostalo, že jsem musela na Jeffa pořád myslet a já si usmyslela, že je načase, abych si od těch myšlenek na něj alespoň na chviličku dala pohov. Tak jsem se za pomoci svého geniálního dotykového mobilu (no dobře, geniální není, ale dotykovej je, takže co) připíchla na WiFi a na YouTube si pustila dokument o Zabijákovi Jeffovi z U.S.A. Až moc dobře si pamatuju, jak jsem se na to jako jedenáctiletá holka (bylo mi úplně jedno, že je to nevhodné pro děti mladší osmnácti let, už od svých devíti miluju horory) s velkou oblibou dívala.
Problém byl v tom, že já ten příběh znám naspaměť a děsně se u toho nudím.
Asi tak v půlce dokumentu jsem to vypla, odpíchla od WiFiny a položila na stůl.
Záhy jsem zaslechla zvuk vycházející s obýváku. Asi mamka.
V tom se dveře mého pokoje otevřeli. Nevím proč, ale zasáhl mě strach.
Dělej, že spíš!
Křikl na mě můj instinkt a já ho uposlechla. Předstírat spánek umím (kromě psaní, vymýšlení, čtení a vymýšlení) ze všeho nejlíp. A v příštím okamžiku jsem slyšela, jak někdo po koberci kráčí přímo k mé posteli. I když jsem měla ještě větší strach než předtím, zůstala jsem nehybně ležet a snažila se dýchat co nejklidněji.A najednou jsem ucítila jemné pošimrání na zátylku. Jednou z mých slabin je ta, že jsem hrozně lechtivá. Sice se mi podařilo potlačit jemné zachvění, ale vyskočila mi husí kůže a chloupky na zátylku se mi zvedly. A je to v háji.
"Princezno, já vím, že nespíš," ozval se Jeffův hlas (nemyslím Jeffa The Killera, myslím svého miláčka). Cože? Jeffův hlas? Ne, to není možné. Nemůže tady být. Vždyť bydlíme v paneláku ve čtvrtém patře, takže tady nemůže být. Tohle se mi určitě jenom zdá. Je to moje první láska a tak na něj hodně myslím...jenom se mi to zdá.
"Ale no tak, princezno. Ty víš, že vím, že nespíš," ozval se znovu.
Ne. Tohle se mi rozhodně nezdá. Ale jak je to možné?
Otevřela jsem oči a pomalu se podívala nahoru. A v příštím okamžiku jsem se nadechovala k vyděšenému výkřiku. Ale než jsem to stačila udělat, ucítila jsem na rtech jeho ukazováček, který jasně naznačoval, že mám být zticha.
"Pššt. Nemusíš přece probudit ostatní," zašeptal, zatímco já vyděšeně a překvapeně zírala do jeho tmavě modrých očích, ve kterých se zlověstně a pobaveně blýskalo.
Když jeho prst opustil moje rty, posadila jsem se a s nevěřícným výrazem se na něj zadívala.
"Jeffe...c-co tady děláš? J-jak-jak ses sem dostal?" zeptala jsem se ho, když jsem se konečně zmohla na slovo.
"Nebylo těžké vyšplhat po balkónech a protáhnout se otevřeným oknem."
To si snad dělá srandu! On je snad špion, nebo co?! A do pytle. To nevyzerá dobre (omlouvám se, ale mě se hrozně páčí slovenština, a tak ji občas používám)!
"A vůbec," začal, "proč bych nepřišel za svojí princeznou a trochu se s ní nepomazlil?" Nepomazlil? Že by na mě celou tu zlomyslnost jenom hrál? Anich by se tomu nedivila. Ostatně...při našem prvním setkání jsem se mu svěřila s tím, že se hrozně ráda bojím, protože na to s velkou radostí vzpomínám, plus k tomu on moc dobře ví, že miluju překvapení. Možná si usmyslel, že se ke mně vloupe a udělá mi menší strašidelné překvápko, na které budu s radostí vzpomínat. Ano, to bude ono.
"Tak proto jsi za mnou přišel?" Zářivě jsem se na něj usmála. Strach, který jsem ještě před chvilkou prožívala, byl bůh ví kde (teď, když mi to všechno docvaklo...).
"To víš, že jo, princezno moje," odpověděl Jeff, opět tím svým sladkým hlasem. Taky jsem si všimla, že se už vůbec netváří jako Damon Salvatore, když vidí na tvářích svých obětí strach. Opět měl ten svůj milý a romantický úsměv plný lásky a milosti. Tak přece to byla jen malá hra.
Sedl si na moji postel naproti mě a očima se na mě usmíval a prosil o svolení se se mnou pomazlit.
Ano, odpověděla jsem mu očima. Zjevně to z mých očí vyčetl, protože se ke mně začal tváří pomalu blížit. Zezačátku jsem si toho nevšimla, protože jsem se topila v jeho očích. Ale jakmile jsem na sobě ucítila jeho teplý (a dokonce i svěží) dech, uvědomila jsem si, že už mnoho nezbývá k tomu, aby mě mohl políbit.
Lehce mě pohladil po tváři, dal mi pramen mých (trošičku pocuchaných) vlasů za ucho a v příštím okamžiku se naše rty setkaly. Jeho polibek byl lehký a sladký úplně stejně, jako v tom snu, který se mi zdál hned po našem prvním setkání.
Začal mě hladit po zádech a já jeho po zátylku. Užívala jsem si to ale zárověň dávala pozor na to, abych posléze nezašli příliš daleko. Všichni moc dobře víme, co s námi i tenhle neškodný a romantický polibek dokáže udělat.

Pokračování téhle kapitoly dostanete zítra (možná, že i dneska, ale uvidíme). Doufám, že na mě nejste za tohle naštvaní.

PS: Pokud vás zajímá dokument, na který se naše "oběť" dívala, najdete ho zde: https://www.youtube.com/watch?v=XRk_Pn9WftY
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kikča Kikča | E-mail | Web | 24. dubna 2014 v 12:21 | Reagovat

okamžitě další kapitolu!!

2 Crazy Girl Crazy Girl | E-mail | Web | 24. dubna 2014 v 14:47 | Reagovat

[1]: neboj, neboj, píšu, píšu XD

3 Kačíí Kačíí | Web | 9. května 2014 v 15:22 | Reagovat

Zatím je ještě hodnej :D :D :D Díkybohu, i když mě by vyděsilo, kdyby mi někdo vlezl do pokoje :D :D Nádherná kapitola .) :)

PS: Taky se mi hrozně líbí slovenština, a mluvím tak dost často, jelikož děda a tety jsou ze slovenska :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama