Úryvky...

27. března 2014 v 16:37 | Daniela (Crazy Girl) |  Ostatní
Takže, zdravím. Co tu dnes mám? Jasně, že úryvky. Z čeho? Pokud vás to zajímá, klikněte na "Celý článek" XD


Takže, jistě si pamatujte na článek s názvem "Příběhové problémy...", v níž jste měli hlasovat o to, jaký příběh sem mám dát. A vyšlo to nerozhodně. Takže vám sem dávám úryvky, aby se vám lépe rozhodovalo :-)

Vrahova oběť:
Záhy jsem zaslechla zvuk vycházející s obýváku. Rychle jsem na mobilu vypla dokument o SlenderManovi, položila ho na psací stůl, lehla si na břicho a začala předstírat, že spím. To umím dokonale. V tom se dveře mého pokoje otevřeli, jak mě máma kontrolovala. Obvykle se stane, že se na mě ve dveřích půl minuty dívá a pak dveře zavře, ale tentokrát ne. Místo toho jsem slyšela, jak někdo po koberci kráčí přímo k mé posteli. Pořád jsem však nehybně ležela a poklidně dýchala, i když jsem se trochu bála.
A najednou jsem ucítila jemné pošimrání na zátylku. Sice se mi podařilo potlačit jemné zachvění, ale chloupky na zátylku se mi prostě zvedly, tomu jsem zabránit nemohla. A je to v háji.
"Zlato, já vím, že nespíš," ozval se Jeffův hlas. Cože? Jeffův hlas? Ne, to není možné. Nemůže tady být. Vždyť bydlíme v paneláku ve čtvrtém patře, takže tady nemůže být. Tohle se mi určitě jenom zdá. Je to moje první láska a tak na něj hodně myslím...jenom se mi to zdá.
"Ale no tak, zlato. Ty víš, že vím, že nespíš," ozval se znovu. Ne. Tohle se mi rozhodně nezdá. Ale jak je to možné?
Otevřela jsem oči a pomalu se podívala nahoru. A v příštím okamžiku jsem se nadechovala k vyděšenému výkřiku. Ale než jsem to stačila udělat, ucítila jsem na rtech jeho ukazováček, který jasně naznačoval, že mám být zticha.
"Pššt. Nemusíš přece probudit ostatní," zašeptal, zatímco já vyděšeně a překvapeně zírala do jeho tmavě modrých očích, ve kterých se zlověstně a pobaveně blýskalo.

Vlčí oči vraždy
"Sorry," ozvala se, když jí zazvonil mobil. Típla to a položila hlavu na polštář.
"V pohodě," odpovídám a převaluji se na bok. Záhy se začalo ozývat bolestivé hekání a vzdychání z postele mé nejlepší kamarádky.
"Brit, není ti něco?" zeptala jsem se jí a podívala se na ni. Viděla jsem, jak si prudce otočila na záda, rukama se vší silou chytla dřevěného zábradlí dvoupatrové postele, prhnula se v zádech až jí tam křuplo a bolestivě vykřikla.
"Brit!" zaječela jsem, slezla dolů.
"Lenko! Lenko, vzbuď se!" třepala jsem se svou kamarádkou. Jakmile se probudila, zamířila jsem k posteli, kde se Brit už kroutila a prohýbala.
"Co je?" zeptala se rozespale. Zjevně si ještě neuvědomila, co se děje.
"Rychle skoč pro učitele! Brit má nějakej záchvat!" křikla jsem na ní. Lenka okamžitě vylezla s postele, přeběhla pokoj a vyběhla na chodbu. Já mezitím vylezla na žebřík postele a chystala se svou kamarádku alespoň trochu znehybnit, nýbrž se prohýbala tak hrozně, že by si mohla každou chvíli něco zlomit. Než jsem to však stačila udělat, Brit se pevně chytla prostěradla a já si všimla, že místo nechtů má dlouhé, ostré, černé drápy. Slezla jsem z žebříku, zavřela dveře pokoje a a rozběhla se pryč prázdnou chodbou. A v příštím okamžiku jsem slyšela, jak kdosi vyrazil dveře a po té následovalo temné vlčí vrčení.

To je vše. Doufám, že vám to alespoň trochu pomůže v hlasování :)

PS: "Brit" je přezdívka kamarádky Kristýny, která to vypráví.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 29. března 2014 v 10:02 | Reagovat

Vrahova obět'...!! To musíš přidat, moc pěkný úryvky :) :)

2 Crazy Girl Crazy Girl | 30. března 2014 v 20:09 | Reagovat

[1]: Díky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama